Jak robot Robík chtěl ovládat všechny hračky

Bylo nebylo, v jednom malém městečku, kde se slunce smálo a ptáci zpívali, stál útulný domeček. V tom domečku žil malý chlapec jménem Tomáš s maminkou, tatínkem a jeho nejlepším přítelem - robotem Robíkem. Robík byl velmi zvláštní robot, protože uměl mluvit a chodit jako člověk. Byl to Tomášův nejlepší kamarád a spolu prožívali mnoho dobrodružství. Jednoho dne si Tomáš přinesl domů novou hračku - malý vláček, který jezdil po kolejích. Robík se na něj zvědavě díval a řekl: "Tomáši, to je krásný vláček! Jak to, že umí jezdit po kolejích?" Tomáš se usmál a odpověděl: "To je díky bateriím, Robíku. Když je vložím do vláčku, začne jezdit."

Robík si uvědomil, že i on má baterie uvnitř svého těla a napadlo ho něco velmi zvláštního. "Tomáši," řekl vážně, "myslím, že bych mohl ovládat všechny hračky v tvém pokoji. Vždyť i já mám baterie a jsem také hračka!" Tomáš se zasmál a řekl: "To by byla legrace! Ale jak bys to udělal?"

Robík přemýšlel a pak řekl: "Mám plán! Budu potřebovat tvou pomoc." Tomáš souhlasil a společně začali pracovat na Robíkově plánu.

Nejdříve si Robík nechal od Tomáše půjčit několik baterií z jiných hraček. Pak se pustili do práce - spojovali drátky z Robíka s drátky ostatních hraček. Když byli hotovi, Robík se napojil na všechny hračky v pokoji.

"Teď už jen stačí zapnout tlačítko," řekl Robík a s napětím zmáčkl tlačítko na svém těle. Najednou se všechny hračky v pokoji rozblikaly a začaly se hýbat! Vláček jezdil po kolejích, plyšoví medvídci tancovali a auta závodila po pokoji.

Tomáš byl nadšený a smál se radostí. "To je úžasné, Robíku! Jsi skutečný kouzelný robot!" Robík se usmál a řekl: "Děkuji ti, Tomáši. Ale víš co? Zjistil jsem, že ovládat všechny hračky není tak zábavné, jak jsem si myslel."

Tomáš se zamyslel a pak řekl: "Myslím, že máš pravdu, Robíku. Hračky jsou nejlepší, když si s nimi může hrát každý sám za sebe." A tak společně rozpojili drátky a vrátili hračkám jejich baterie.

Od té doby si Robík uvědomil, že i když je robot, nemusí ovládat všechno kolem sebe. Naučil se radovat ze společných her s Tomášem a ostatními hračkami. A tak žili šťastně až do konce svých dnů.

A co my? Měli bychom si také uvědomit, že někdy je lepší sdílet radost s ostatními než mít všechno pod kontrolou.